Dobrodružná noc ve škole 28. 2. – 1. 3. 2014
V pátek o půl šesté odpoledne bývá naše škola většinou už opuštěná. Tentokrát se sem v tuto dobu začali scházet kluci a děvčata ze šesté a deváté třídy. Místo školního batohu si pod paží nesli karimatku a spacák, v batůžku špagety, pyžamo, baterku a hlavně dobrou náladu. Hned po příchodu do třídy si každý našel místečko, kde si zřídil svůj pelíšek a zábava mohla začít. D.J. Adam Wasserbauer začal pouštět nejlepší hitovky a netrvalo dlouho a parket byl plný. Holky i kluci si skvěle zařádili na písničky Michala Davida (můžete se o tom přesvědčit na videu). A protože při tanci docela vytráví, byl čas vytáhnout z batohu špagety a připravit si večeři. Ukázalo se, že uvařit těstoviny je hračka a s kečupem chutnají báječně. Po večeři už byla cítit trocha napětí, protože se setmělo a naše škola, jak všichni víme, je tajemným bludištěm nejenom ve dne, ale hlavně v noci.
Kolem půl deváté se třetím pavilonem začala rozléhat tichá hudba, na chodbě hořely svíčky. Paní učitelka Myšková přečetla z ohořelého pergamenu příběh o švédských vojácích, kteří kdysi plenili naši zemi a snažili se najít v okolí poklad. Ale nenašli ho. A tak jsme se ho vydali hledat my. Nebylo to vůbec jednoduché. Na cestu dostal každý krabičku se třemi sirkami a instrukci o deseti místech, kde můžeme hledat indicie, které nás dovedou k heslu pro otevření pokladu. Indicie samozřejmě nebyly zadarmo a cestu znepříjemňovaly strašidelné postavy. Museli jsme se vypravit dokonce i do katakomb školy (do dílen), těžké bylo i rozluštění zprávy vyblikané baterkou v morseovce nebo vypočítání mýtného, které se platilo na křižovatce cest na Liběcké stezce. Ptáte se, na co jsme měli tři sirky? Hodily se nám na vyvolání neviditelného písma. Nejvíce nás ale potrápil lesní hvězdář. Vyhledání správné indicie pomocí buzoly byl velký oříšek. Záchranou nám byl vždycky otec Furat, který nám prodal ztracené indicie za dukátky.
Nakonec jsme museli přemýšlet, co mají společného indicie PEKLO, ÚDOLÍ DOUBRAVY, POKUŠENÍ, ŘEKA, CHOTĚBOŘ, KOPYTO, NEJSOU S NIMI ŽERTY, KUS NÁBYTKU……., že vás nic nenapadá? My jsme nakonec všichni zjistili, že heslo je ČERTŮV STOLEK. Heslo jsme museli zadat do počítače a tam na nás čekala, opět zašifrovaná, zpráva, kde je poklad. První skupina, která heslo zadala, měla výhodu, mohla si odnést z pokladu, co chtěla (třeba i všechno), ale všechny skupinky pamatovaly i na svoje kamarády a tak zbylo dost i na ty poslední. Vyvrcholením celé strastiplné cesty bylo zapálení fontánky na dortu s šesti hlavami čertíků. Chvílemi jsme se docela báli, ale vše jsme nakonec zvládli.
Zpátky ke svým pelíškům jsme se dostali skoro o půl dvanácté. Spát se nám ale moc nechtělo. Učinili jsme zadost hygieně a chvíli jsme se dívali na film. Kolem půl druhé jsme zalezli do spacáků a probudili jsme se v sedm. Přece jenom spaní doma v posteli je pohodlnější. Udělali jsme si snídani a rozloučili se s kamarády. Už se těšíme na nějaké další dobrodružství.
Děkujeme našim deváťákům, kteří se podíleli na realizaci celého dobrodružného putování a hlavně paní učitelce Myškové, paní asistentce Hamederové a panu školníku Vavrouškovi.
Renata Jarošová a 6.B
vaříme si špagety
Otec Furat
čekáme na začatek dobrodružné cesty
šílený chemik vysvětluje kudy se máme vydat
návštěva lesního hvězdáře (Pavel Vavroušek)
lesní hvězdář alias kupka sena
rozeznáváme detaily věcí
návštěva kumbálku pod schody 3. pavilonu - kolik se platilo mýtné na křižovatce Liběcké stezky
návštěva u otce Furata
tajemná šifra
bude heslo správné?
přemýšlíme jaké je heslo
jme u pokladu - fontánka na dortu
poklad
závěrečné foto
