Lesní pedagogika

Dne 19. 5. se čtvrté a páté třídy vydaly poznávat lesní přírodu. Těšili jsme se, že se nebudeme učit v lavicích ve škole. Místo, kam jsme dojeli, bylo obklopené hustými lesy. Ocitli jsme se na Rudných dolech. Všude krásné, voňavé lesy. Celou dobu se na naší výuce podílelo Lesní družstvo Přibyslav. Mladí i starší lesníci a myslivci nás rozdělili do šesti skupinek. Ti nejzodpovědnější z nás neměli učitelský doprovod. Byly to samozřejmě holky. Hned na prvním stanovišti jsme se učili sázet mladé stromky. Víte, že strom roste do normální výšky až 100 let? Na druhém stanovišti nám vysvětlili původ dřevin, značkování pokácených strimů, dřevorubec nám ukázal svou práci. A každý si uřízl pilou špalíček. Byla to dřina. Na třetím stanovišti nás čekala ukázka živých dravců, a také určování vycpaných zvířat a určování podle lebky, kůže. Vtom začalo trošku pršet. Proto naštěstí na dalším stanovišti jsme se v budově zahřáli vynikajícím čajem při poznávání stop zvířat. Byla to legrace, zabralo nám to celkem dost času. Přesunuli jsme se dál do lesa k práci s tažným koněm. Byl krásný, utáhnul 400 kilogramů. Ptali jsme se mnoho na starost o koně, krmení, pracovitost. Šárpí si potřeboval odpočinout, tak jsme vzali šišky a strefovali jsme se do připraveného medvěda. Ti nejúspěšnější získali pravítko. Dále v lese, kde jsme málem zabloudili, nám zavázali oči a chodili jsme přes pařezy kolem napnutého provazu. Na stezce jsme zakopávali o kmeny stromů. Zdálo se nám to nekonečné. Kolem se ozývaly podivné zvuky zvířat vydávané pomocí vábiček. Rozběhli jsme se a hledali různé rostliny, které jsme lepili na čtvrtky a určovali je. Hodně jsme se nasmáli, jak nám to nešlo. Museli jsme si pomáhat. Na posledním stanovišti dva mladí lidé popisovali stromy. Zkusili jsme vlastní vtipné přednášky. Po splnění celého programu jsme byli úžasně odměněni, medailí Znalec lesa, sušenkou a pastelkami. Byl to nádherně strávený den.

Helena Malá, 5.B