Než začne nový školní rok
Francie tak jiná a přece velmi podobná.
Ve dnech 7. 7. – 13. 7. 2019 jsem měl příležitost se zúčastnit (spolu s dalšími jedenácti kolegy z různých typů škol nebo vzdělávacích institucí napříč Českou republikou) studijní cesty do Francie – města Toulouse. Studijní cesta byla zaměřena na aspekty GRV tak, jak jsou pojímány v systému francouzského školství.
Co má být to GRV - Globální rozvojové vzdělávání je proces, který přispívá k pochopení rozdílů, podobností a souvislostí mezi životy lidí v rozvojových a rozvinutých zemích a usnadňuje porozumění ekonomickým, sociálním, politickým a environmentálním procesům, které je ovlivňují. Globální rozvojové vzdělávání směřuje k přijímání zodpovědnosti za vytváření světa, kde mají všichni lidé možnost žít důstojný život.
Především to byla ohromná příležitost seznámit se v praxi s francouzským vzdělávacím systémem. Celý týden byl dosti náročný, program od rána do pozdního odpoledne a navíc nádherné město Toulouse plné památek, historie i žhavé současnosti. Během jednoho týdne slavili Alžířané dvakrát postup v Africkém poháru a podařilo se jim kompletně zablokovat dopravu v celém městě. Auta a motorky obsadily silnice i chodníky, mladí a staří, muži i ženy hlasitě za doprovodu klaksonů vyjadřovali radost a nadšení a to samozřejmě v nočních hodinách (nejhlučnější byly oslavy kolem půlnoci). Policie jen přihlížela, přesto a možná právě proto nedošlo k žádnému závažnějšímu incidentu nebo zranění. Opravdu velký zážitek.
Nechci obtěžovat nějakými sáhodlouhými výklady o francouzském vzdělávacím systému a tak použiji takový úsporný "zpravodajský výčet".
Ve srovnání s českým školstvím je francouzský vzdělávací systém silně centralizovaný. Obsah vzdělávání je striktně určen ministerstvem školství a školy nemají prakticky žádnou možnost se odlišit, určit své priority a zaměření, tak jak je tomu například v ČR, kde si každá škola vytváří svůj vzdělávací program a má k dispozici disponibilní hodiny, díky kterým si sama částečně upraví obsah učebního plánu.
Hlavním principem francouzského vzdělávání je maximální podpora žáků tak, aby každý žák prošel úspěšně procesem vzdělávání bez ohledu na jeho životní podmínky, které ho mohou zásadně ovlivňovat. Důraz je kladen na pozitivní motivaci k učení. Žák musí být respektován jako jedinečná osobnost. Ovšem na rozdíl od škol v Čechách, neexistuje možnost, že by žák mohl navštěvovat školu podle svého výběru. Školské úřady nakreslí obvod spádové školy a není šance jít někam jinam.
Centralizace se projevuje i při zaměstnávání učitelů. Ti procházejí testováním, na základě jehož výsledků jsou umisťováni do škol bez ohledu na jejich bydliště či priority. Testování hraje roli při kariérním postupu. Plný úvazek francouzského učitele je 18 hodin, přičemž vyučovací jednotka trvá 50 minut. Není výjimkou, že učitel z jihu Francie musí za svým místem mnoho set kilometrů na sever.
Vzdělání je ve Francii povinné v rozpětí 6 – 16let, přičemž se v nejbližší době plánuje rozšíření tohoto povinného vzdělávání již od tří let. Dá se předpokládat, že toto rozšíření vzdělávací povinnosti eliminuje propastné rozdíly na startovní vzdělávací čáře, a to u dětí pocházejících ze sociálně slabých či jinak znevýhodněných podmínek.
Kdo četl velmi populární knihu Mikulášovy patálie (ve francouzštině Le petit Nicollas) tak ví, že ve francouzské škole obvykle bývá ošetřovna s kvalifikovanou zdravotní sestrou, dohlížitelé a další pomocný personál. To platí dodnes a možná i to je důvod, proč Francie každoročně vydává na vzdělávání více než 5% HDP ( pro srovnání v ČR je to kolem 3%).
Velkým tématem je samozřejmě vzdělávání dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí a dětí imigrantů (těm se hezky korektně říká - nově příchozí). Navštívili jsme i instituci, která má na starost právě vzdělávání (především jazykové) dětí rodičů přicházejících do Francie. Zjednodušeně platí dvě zásadní priority. Jakmile dítě dorazí do Francie, okamžitě je integrováno do běžné školy a jsou vytvářeny podmínky, aby co nejdříve zvládlo francouzský jazyk. Dozvěděli jsme se, že ročně kolem 60 000 dětí s nulovou znalostí francouzštiny přichází do škol, především ve velkých městech a největší část pochází z východní Evropy.
Velkým zážitkem pro mne osobně byla návštěva proslulého lycea v Toulouse pojmenovaného po slavném rodáku matematiku Pierru Fermatovi. Tato obrovská škola zasazená do starobylých budov v historickém centru Toulouse vzdělává celkem 2 000 studentů. Škola má 1000 studentů v maturitním studiu (střední škola trvá ve Francii celkem tři roky) a dalších 1000 v proslulé přípravce na studium na tzv. Gran Ecole. To je další zajímavost a paradox francouzského školství, které staví především na rovnosti všech. Takzvané Gran Ecole jsou prestižní a špičkové vysoké školy (v celé Francii jich je celkem osm a známá pařížská univerzita Sorbonna mezi ně nepatří) a ani nejlepší studenti se na ně nedostanou, aniž by absolvovali výše zmíněné přípravky.
Na závěr bych jen zmínil, že ve Franci přikládají velkou váhu maturitě, studenti maturují například i z tělocviku. Významné část populace, podobně jako u nás potom nastupuje i na vysoké školy, které jsou jako u nás bezplatné. Avšak ani pro Francouze nejsou náklady na živobytí vysokoškoláka malou položkou.
Byť jsem oznamoval, že se budu snažit být co nejstručnější, nebylo to možné. Rád bych se podělil i o další zajímavé podněty a tak si dovolím v dalším čísle Našich Novin připravit další pokračování "francouzské" zkušenosti. Děkuji za pochopení
Ota Benc, ředitel školy
