Barbora Ondráčková, 9.B

Dnešní mládež.

Jsou všichni mladí zkažení? Jak dnešní mládež žije? Jdou děti s dobou? Nedokáže se osamostatnit a je rozmazlená?

Tyto otázky jsou podle mě stále omývány. Nejenže je slýchám u důchodců, ale slýchám je i mezi rodiči či dorostenci. Já osobně nemám vůbec ráda, když je všechna mládež házena do jednoho pytle. Jsou tací, co začínají s alkoholem, sexem, drogami atd. již v brzkém věku, ale pořád tu jsou i ti, co se věnují zálibám, škole, přátelům a vědí, že na spousty těchto věcí mají čas.

Je logické, že naše společnost se vyvíjí a mění. V téhle mladé generaci má snad každé dítě mobil. Je na rodičích jak k tomuto děti povedou. Já mám mobil většinou u sebe, avšak pokud si ho nechám doma (např. když odejdu ráno do školy), svět se nezboří. Dříve v minulosti tomu určitě nebylo tolik jinak. Mladí táhli dobu vpřed a staří jen koukali jak to jde. Lidé co soudí tuto generaci záporně už mají něco za sebou, ale my ne! Jsme línější, ale poznáme to. Vystudujeme a budeme muset pracovat, protože jinak bychom se neuživili. Nejen sebe ale i své rodiny. Kdo se bude starat o naše rodiče? Ano, ta zkažená mládež, co z toho vyroste a pochopí jaké to je být celý den v práci a pak si užívat se svou rodinou a ne místo toho sedět někde na mobilu, tabletu či jiném chytrém zařízení. Pochopí, jaké to je ve volném čase jet na návštěvu a nechat pochlubit se babičku s jejími vnoučaty. Další otázka co mě k tomuto tématu napadá je: Kdy tedy z toho děti vyrostou? Naše věková hranice, kdy se určuje zda jsme nebo nejsme ještě děti, není dána věkem 15 let. V České republice je brán 15 rok jako hranice zákonem udělaná, kdy nám začíná veškerá zodpovědnost. Dospívající dostává tento rok občanku. Je jasné že většina z nás dospěje opravdu až později. Já si řeknu to, že jsem dospěla až tehdy, kdy se postavím na vlastní nohy a budu já ten kdo kouká na mladé, jak se posouvají dál a dál.

Doba se vyvíjí a s tím by jsme měli všichni počítat.