Barbora Ondráčková, třída 9.B esej

Dětství
Každý z nás si určitě jednou sedl ke starým fotkám a začal vzpomínat na dětství. Ale co to vlastně dětství je... Je to doba kdy jsme si ještě hráli s panenkou, autíčkem, Legem a jinými hračky? Nebo je to doba, kdy jsme zkoumali svět, učili se a dospívali? Je mi jasné, že každé dítě nemělo hezké dětství. Otázka, která mě napadá je: Proč?

Každý rodič by se měl snažit dopřát dítěti krásné dětství. Nikde není napsáno, jak se to musí dokazovat. Nepotřebujeme drahé dárky, velké kapesné či jiné věci, které rodič není schopen zvládnout. Taková pusa před spaním, pohlazení ve vlasech a veškerý čas, který nám rodič věnuje, je kolikrát více než hmotné dary. Samozřejmě záleží na výchově dítěte. Ale vezměme si jednu věc. Dětství nás také v životě dost poznamená. Děti se těší až vyrostou, dospělí zase chtějí vrátit čas. Asi se vrátím zpět ke špatnému dětství. Jsou děti co vyrůstají bez rodičů, ve špatném prostředí nebo se špatnými rodiči. Proto si ceňme rodiny, kterou máme a až jednou budeme rodiči my, dopřejme našim dětem to nejlepší. Neříkám, že děti nepotřebují kázeň, ale vždy je nutné stanovit si mantinely. Být dobrým rodičem znamená snažit se dítěti splnit přání, být jeho oporou a zajistit mu krásné dětství, být při něm v dospívání a také… Vychovat si ho podle sebe, ovšem dobře.