DÍVKA V OKNĚ, Daniela Kutílková, třída 9. B
Jak rychle začalo léto, tak rychle také přišel podzim. Počasí se den ode dne horší, ale dnes vám však nebudu povídat o melancholii z podzimních dnů. Mám na mysli věc zcela jinou.
Chodím do deváté třídy, což zahrnuje hodně povinností, neustálé učení a každodenní stres. Mimo jiné chodím každý čtvrtek do dramaťáku.
Jednou takhle večer jsem šla z kroužku s kamarády. Všichni byli nadšení z nového námětu, mě však zajímala jiná záhada.
,,Už nám to prosím tě řekni, nebuď hloupá‘‘prohodila jedna z dívek. Sama vím co udělají. Začnou se mi smát. Sebrala jsem odvahu a řekla: ,,Někdo mě sleduje, každý den‘‘odvětila jsem krátce. Po chvíli ticha se začali smát na celé kolo. ,,Co to povídáš, zase ti přeskočilo, viď?‘‘pokračovala další dívka. ,,Další z tvých smyšlených historek‘‘.
Bez rozloučení jsem se uraženě odebrala směrem domů. Vidím ji. Tmavá silueta v okně rozpadajícího se domu. Hledící na mě. Už nějakou dobu ji vídám, převážně když se vracím domů. Nemám z ní dobrý pocit. Něco to musí znamenat.
Z října se přehoupl listopad. S ním přišla i šokující zpráva. Pohřešující dívka byla nalezena ve starém domě na Vinohradech. Mrtvá. Jen já doopravdy věděla, kdo to je. Je to ona. Co ale stojí za touto záhadou?
