Přivedla žebráka na mizinu

24.2.2023

V hodinách slohu v 8. ročníku se hodně zabýváme charakteristikou postav. Při tandemové výuce a zároveň propojení českého jazyka a zeměpisu žáci ve dvojici popisovali ženskou a mužskou postavu, poté měli tyto postavy zasadit do prostředí staré Prahy, na Malou Stranu. Dvojice vůbec netušily, že tyto postavy budou hlavními hrdiny v jejich závěrečné práci: Kdy měli žáci ve dvojici napsat povídku na téma: Přivedla žebráka na mizinu, aniž by byli seznámeni se skutečnou povídkou Jana Nerudy z Povídek malostranských. Na závěr srovnávali jejich povídku s povídkou Jana Nerudy a vyhodnocovali, komu se nejvíce podařilo k originální povídce přiblížit. 

M. Hojná, zástupkyně ředitele, učitelka ČJ ve 8. ročníku


Přivedla žebráka na mizinu

Ondřej Šudoma, Antonín Durčák, Simona Polívková 

Matka a syn Franklinovi žili na Malé Straně ve vyhořelém domě.

Dům měli krásný, ale závistivý soused jim ho podpálil. Díky chudému bydlení je nazývali žebráky.

Měli se moc rádi, ale nic není dokonalé. Matka měla závislost na karbanu. Franklin se ji snažil závislosti zbavit, avšak neuspěl.

Franklin pracoval u kováře, kde pracoval od rána do večera a od večera do rána. Vydělával hodně peněz, ale cokoliv vydělal, to jeho matka prohrála v karbanu.

Pořád s penězi vycházeli, až jednoho smutného dne se Franklin vrátil z práce a jeho matka seděla v koutě s hlavou v dlaních. Franklin řekl: ,,Co se stalo?" A matka odpověděla: ,,Prohrála jsem náš byt v kartách." A tak byli nuceni se vystěhovat na ulici. Na ulici byla  zima, není divu, když byl listopad. Ticho si také moc neužili, a proto neměli kvalitní spánek. Franklin chodil do práce unavenější a unavenější, a to se projevilo na jeho pracovním výkonu. Kovář ho vyhodil z práce a on si musel najít jinou práci, která byla náročnější a méně placená. Matka s karbanem nepřestala, naopak to bylo ještě horší.

Franklin už to nevydržel a brzy nato zemřel na vyčerpání. Matka žalem zanedlouho zemřela také.


Přivedla žebráka na mizinu

Anna Málková, Ester Němcová

    V jedné staré, rozpadající se chalupě bez střechy, žije jeden velmi milý a ochotný stařeček jménem Josef Chmura.

    Josef byl dříve velmi pohledný mladík, kterého chtěla každá žena. Postupem času ale stárnul, jeho tvář začala být vrásčitá a zanedbaná. Na temeni hlavy už nemá žádné vlasy, naopak ze stran mu jich ještě pár zbylo. Pod vousatou bradou nosí červený šátek, kterému kdysi dala jeho milá. 

    Byli do sebe velmi zamilovaní, jenže ona musela Josefa opustit kvůli svým rodičům, kteří ji zasnoubili s bohatým a nafoukaným můžem. Josefa to velmi vzalo a jeho tvář se změnila na velmi smutnou a pochmurnou. Proto mu začali říkat Chmura.

    Po roce si řekl, že už takový být nechce, bude tedy pomáhat a rozveselovat děti na ulici. Jednou šla okolo paní, která začala obdivovat Josefovu práci a dala se s ním do řeči. Josefovi padla hned do oka, povzdechl si a v duchu si řekl: ,,To je ta nejhezčí žena, kterou jsem kdy potkal, má krásné velké oči, skoro stejný šátek jako já, jen jí zakrývá hlavu, ne krk a hlavně má velmi půvabné jméno, jmenuje se Maruška Šátečková. 

    Postupem času se Josef k Marii nastěhoval. Bylo jim spolu dobře. Jenomže jak stárli, Marie se začala měnit. Už to nebyla ta šťastná, hodná žena, proměnila se ve zlou a divnou babu. Začala se vyhýbat lidem a byla zlá i na Josefa. 

    Jednou, když šla zkontrolovat své malé peněžní zásoby, zjistila, že jí chybí peníze. Jak byla stará, tak zapomněla, že si je nedávno přendala na jiné místo. Myslela si, že ji Josef okradl, a proto ho vyhodila z domu. Začala o něm šířit pomluvy, že je zloděj. 

    Od té doby se Josefovi každý vyhýbal a nikdo ho už neměl rád.


Přivedla žebráka na mizinu

Jan Čalkovský, Oliver Filippi, Matěj Helešic a Karolína Siváková

    Jednoho nedělního rána na Malé Straně pracoval starý kovář Bazilišek Dvořák. Ve své kovárně byl každý den, ale práce stále ubývalo.

    Bazilišek rád pomáhal lidem, ale jeho práce nebyla tak kvalitní jako v ostatních kovárnách, přesto se snažil dělat nové výrobky.

    Kvůli nedostatku zlaťáků byl rád, když zaplatil daň za svůj dům a kovárnu, peněz nazbyt moc neměl. To bylo poznat na jeho oblečení, chodil v staré bílé košili, roztrhaných gatích v pasu svázaných kusem provazu, kolem krku červený šátek a na košili vyčnívala zelená vesta.

  I přes nedostatek peněz Bazilišek chodil každou neděli na ranní mši, kde přispíval kostelu na nové varhany, vždy po mši chodil zpět do kovárny, kde na něj někdo už čekal. Dnes na něj čekala starší paní, v ruce měla rozbité kladivo.

" Zdravím vás, krásná paní, co potřebujete?"

"Dobrý den, potřebovala bych opravit své kladivo."

"A vaše jméno? Smíte-li prozradit."

"Cibulenka, těší mě. Smím-li vědět Vaše?"

 "Bazilišek" 

     Cibulenky byla stará švadlena malé hubené postavy. Na Baziliška se jevila překvapivě příjemná, ale na ostatní byla zlá a mrzutá! Když Bazilišek kladivo opravoval, dali se do řeči.

     Bazilišek si konečně myslel, že potkal tu pravou. Vždy toužil po pravé lásce a teď si pomyslel, že ji potkal.

     Cibulenka navštěvovala Baziliška každý den v jeho kovárně. K Baziliškovi začala mít city hlubší, doufala, že to bude mít stejně. Jednoho dne se Bazilišek rozhodl, že se odváží pozvat Cibulenku na procházku. Neměli o čem mluvit, až na poslední chvíli se jí zeptal, jestli se k němu nechce přestěhovat. Řekla: “NE!” a odešla. Obrala ho o víru v lidi a prohlásil, že už nikdy nebude věřit na pravou lásku.


 Přivedla žebráka na mizinu

Miroslav Čapek a Zuzana Bezoušková 

Na Novém Městě žil starý a vetchý dědula Evžen. Jeho bydliště, představované starým a rozbitým stánkem, bylo staré více než 20 let. Oproti jiným žebrákům se měl Evžen docela dobře, protože lidé z okolí ho měli rádi, tudíž každý den si mohl obstarat jídlo. 

  A to ráno usoudil, že půjde žebrat na Václavské náměstí. Když po několika nevydařených pokusech o získání almužny se tedy rozhodl, že si zkusí najít přítele, se kterým by se lépe žebralo. Když prošel celé náměstí a žádného přítele nenašel, uviděl svoji starou známou, která se pokoušela nenápadně zastrčit kus pečiva pod svoji sukni. Když to uviděl, zhrozil se, jak to může někdo udělat, a tak se rozhodl, že pečivo nenápadně vrátí původnímu majiteli. Netušil však, jak hodně se Eva, tak se jmenovala jeho známá, rozzuří a jak rychle se změní v krvelačnou bestii. 

A od té doby to šlo s Evženem z kopce, lidé se mu začali vyhýbat, všichni se na něj začali dívat skrz prsty a málokdy mu někdo něco dal. Dozvěděl se, že za to všechno může Eva, která od chvíle, kdy jí sebral pečivo, začala rozšiřovat drby. Proto se za ní vydal a chtěl si to vyjasnit, ta ho však ani nepustila ke slovu a hned na něj nadávala.

Když odešel, rozhodla se, že se domluví s místní spodinou a nechá ho odstranit.  A od té doby ho už nikdo nikdy neviděl. Říká se, že ho někdo hodil z mostu do Vltavy.


Přivedla žebráka na mizinu

Nela Málková a Hedvika Kafková

Paní Johana a pan Johan spolu žili na Starém Městě už 40. rokem. Žili ve starém domku, odkud pocházela Johanova rodina. Byli to velmi nadaní pekaři, protože v dolním patře vedli pekárnu, která byla mezi lidmi velmi oblíbená.

           Dokud se poblíž nepřistěhoval velmi bohatý a zdatný pekař, který se přestěhoval z Brna a jeho pekárna se stala velmi populární. Z toho důvodu ztratili lidé zájem o jejich pečivo a a oni zbankrotovali. Měli spousta dluhů, a tak museli pekárnu prodat.

          Stali se žebráky. Dluhy splatili, ale i přesto, že jim hodně peněz zbylo, na bydlení by jim to nestačilo. Peníze si rozdělili na polovinu mezi sebe. Oba dva žebrali u zámku, ale moc si toho nevydělali, protože se jich lidé báli. Paní Johana sváděla na Johana, že je to jeho vina, že se ho lidé bojí. Jednoho dne si místní král ze zámku vyjel na projížďku, když v tom uviděl u bílých stěn zámku sedět Johanu. Paní Johana mu přišla hodně povědomá, zeptal se jí, jestli se odněkud neznají. Johana odpověděla, že dovážela pečivo do známku, ještě když pekárnu měli. Pan král promluvil a řekl: ,,Vaše pečivo mi velmi lahodí, proto vám nabízím místo pekařky na našem zámku." Johan mezitím spal. Johana souhlasila, sebrala Johanovi všechny peníze a odešla na zámek.

         Johan se vzbudil a zjistil, že nemá u sebe žádné peníze. V tu chvíli nevěděl, co má dělat, proto se rozhodl, že najde Johanu. Johanu však nemohl nikde najít a zřejmě ji hledal až do své smrti.

Kalendář akcí ZŠ

  • 29.2.2024 Návštěva městského úřadu
  • 1.3.2024 Výšlap na bledule
  • 4.3.2024 Setkání pedagogů v projektu Pomáháme školám k úspěchu - Luna u Ledče n. S.
  • 4.3.2024 Literární program - Poznej Haiku - 8.B
  • 4.3.2024 Králíček a kolovrat - 2.A
  • 4.3.2024 Exkurze Planeta Hlinsko
  • 5.3.2024 Právo pro každý den - program s městskou policií - 8.B
  • 5.3.2024 Právo pro každý den - program s městskou policií - 8.A
  • 6.3.2024 Školní kolo recitační soutěže
  • 7.3.2024 Plavecký výcvik 4. tříd
  • 11.3.2024 Králíček a kolovrat - 2.B
  • 12.3.2024 Králíček a kolovrat - 3.B
  • 12.3.2024 Právo pro každý den - program s městskou policií - 8.B
  • 12.3.2024 Právo pro každý den - program s městskou policií - 8.A
  • 14.3.2024 Plavecký výcvik 4. tříd

Kalendář akcí MŠ

  • 1.3.2024 Logopedická depistáž (kontrola), SPC Velké Meziříčí

Rychlé kontakty

Základní škola a Mateřská škola Ždírec nad Doubravou,
Chrudimská 77
   582 63 Ždírec nad Doubravou
561 111 444, 561 111 499
skola@skola.zdirec.cz
http://skola.zdirec.cz

IČ: 70909709
DIČ: CZ70909709
ID datové schránky: rv8mjef
Zjistit více K poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.