Zima - Eliška Strašilová, 8.B

Začíná nevinně, když jí její bratr předá moc.

Poté co spadne ze stromu poslední list, přiběhne její pomocník. Je to mrazík, který nám na okna maluje ty nejkrásnější obrázky. Přichází paní Zima. Celou tu dobu pěchuje mráčkům jako do peřin chmýří, aby je mohla v tuto dobu natřásat. Na zem se snáší první sněhové třpytivé vločky jako bílá peříčka. Za chvíli je všude bílo. Pole se přikryjí bílou duchnou až ke krku. Celá příroda usnula. Některé stromy již nejsou pouze holé, ale zahalují je zářivé závoje. Zvířátka se schovala. Všude je ticho, ale přece je to nádhera. Místo na hladiny rybníků se díváme na křišťálová ledová zrcadla, v nichž se krása přímo  odráží. Ze střech visí ledově průzračná lízátka. Jen si líznout.

Náhle krása odchází, místo ní se na obloze objeví zlatý kotouč. Místo vloček a sněhové duchny se tudy řinou plačící potůčky vody. Z pod pokrývky se probouzejí také první rostlinky. Zima předává vládu ...