Základní škola a mateřská škola Ždírec nad Doubravou

Vyhledávání na webu

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
24 25
Logopedická depistáž - kontrola
26 27 28
Zimní sportování prvního stupně
Masopustní karneval
1 2
3
Jarní prázdniny
4
Jarní prázdniny
5
Jarní prázdniny
6
Jarní prázdniny
7
Jarní prázdniny
8
Jarní prázdniny
9
Jarní prázdniny
10 11
Zahájení plaveckého výcviku
Návštěva u ždíreckých hasičů
12 13 14 15 16
17 18
Výšlap do Národní přírodní rezervace
19
Školení první pomoci
20
Divadelní pohádka "O vytrvalém princi"
Pohádka o jaru
21
Maškarní rej - pořádá Spolek Přátelé školy
Vynášení Paní Zimy
22 23
24
Informační schůzka pro rodiče předškoláků
Březen - měsíc knihy
25
Březen - měsíc knihy
26
Den otevřených dveří základní školy
Březen - měsíc knihy
27
Březen - měsíc knihy
28 29 30
31 1
Hledej v lese, Město v lese
2
Matematická olympiáda - okresní kolo
3
Sběr odpadu na cyklostezce
4 5 6
Drobečková navigace

Úvod > Základní škola > Školní blog > Barbora Ondráčková, 9.B

Barbora Ondráčková, 9.B



Společenská esej na téma Dnešní mládež (7.12.2016)

Dnešní mládež.

Jsou všichni mladí zkažení? Jak dnešní mládež žije? Jdou děti s dobou? Nedokáže se osamostatnit a je rozmazlená?

Tyto otázky jsou podle mě stále omývány. Nejenže je slýchám u důchodců, ale slýchám je i mezi rodiči či dorostenci. Já osobně nemám vůbec ráda, když je všechna mládež házena do jednoho pytle. Jsou tací, co začínají s alkoholem, sexem, drogami atd. již v brzkém věku, ale pořád tu jsou i ti, co se věnují zálibám, škole, přátelům a vědí, že na spousty těchto věcí mají čas.

Je logické, že naše společnost se vyvíjí a mění. V téhle mladé generaci má snad každé dítě mobil. Je na rodičích jak k tomuto děti povedou. Já mám mobil většinou u sebe, avšak pokud si ho nechám doma (např. když odejdu ráno do školy), svět se nezboří. Dříve v minulosti tomu určitě nebylo tolik jinak. Mladí táhli dobu vpřed a staří jen koukali jak to jde. Lidé co soudí tuto generaci záporně už mají něco za sebou, ale my ne! Jsme línější, ale poznáme to. Vystudujeme a budeme muset pracovat, protože jinak bychom se neuživili. Nejen sebe ale i své rodiny. Kdo se bude starat o naše rodiče? Ano, ta zkažená mládež, co z toho vyroste a pochopí jaké to je být celý den v práci a pak si užívat se svou rodinou a ne místo toho sedět někde na mobilu, tabletu či jiném chytrém zařízení. Pochopí, jaké to je ve volném čase jet na návštěvu a nechat pochlubit se babičku s jejími vnoučaty. Další otázka co mě k tomuto tématu napadá je: Kdy tedy z toho děti vyrostou? Naše věková hranice, kdy se určuje zda jsme nebo nejsme ještě děti, není dána věkem 15 let. V České republice je brán 15 rok jako hranice zákonem udělaná, kdy nám začíná veškerá zodpovědnost. Dospívající dostává tento rok občanku. Je jasné že většina z nás dospěje opravdu až později. Já si řeknu to, že jsem dospěla až tehdy, kdy se postavím na vlastní nohy a budu já ten kdo kouká na mladé, jak se posouvají dál a dál.

Doba se vyvíjí a s tím by jsme měli všichni počítat.