Eliška Strašilová, 7.B

Soutěžní práce žáků druhého stupně na téma: Deník žáka sympaťáka/Deník žačky sympaťačky

Středa 27. října

Dnes jsem bohužel do školy zaspal. Asi mi jde budík o den napřed, nebyl nikdy

ve škole a neučil se, že státní svátek je až dvacátého osmého. Ať tak, či tak, probudili jsme

se až v sedm hodin ráno. Autobus nám ujel, rodiče byli v práci, mobil mi zabavila matikářka, když

mi uprostřed hodiny zavolalo neznámé číslo (podle mě to není spravedlivé, jí zvoní mobil neustále
a nikdo jí ho nezabaví). Nasnídali jsme se a vypravili do školy. Po škole Valerie nejevila žádné známky, že by byla potrestána, ale já měl smůlu, první naše hodina byla matika s přehnaně přísnou učitelkou paní Janou Chundelatou.

Neošidila mě o poznámku ani odpoledne, které jsem skoro celé strávil v její přítomnosti.

Čtvrtek 28. října

Dnes nebylo žádné vstávání brzy ani učení, ba i žádná škola. Bohužel existují domácí úkoly.

Chundelatá nám jich napařila docela dost, i když na napínavé čtení příběhu Robinsona Crusoa,
který zápasí s lidožrouty, by čas ještě zbyl.

Dnes ráno ale táta prohlásil: „Pokud si neuklidíte pokoj, uklidím vám ho sám!“

Kdyby uklízel táta, našel bych většinu svých věcí rozbitých a vyhozených v koši.

Když uklízí táta, všechno letí vzduchem.

To bych nechtěl ani já ani sestra, a tak mě místo napínavého zápasení s lidožrouty čekalo nudné zápasení s mojí ségrou.

„Dneska luxuješ ty,“ vymlouvala se, „starší mají přednost.“

Po dlouhé hádce se do toho vložil táta: ,„Nechte toho, nebo dostanete na prdel!“

O volném dnu jsem se tedy v Robinsonově příběhu dál nedostal.

Pátek 29. října

Doufám, že si to nebude nikdo číst, ale líbí se mi jedna holka z áčka. Má hnědé vlasy, hnědozelené oči. A vůbec je celá hezká. Jmenuje se Sofie Šrámková.

Bojím se jí říct, že se mi líbí. Myslím na ni, ale ona si mě asi nikdy nevšimla.

Nejspíš chodí s mým otravným spolužákem Alexandrem Musilem. Nechápu, co se na tom machrovi holkám líbí.

Sobota 30. října

Musím se učit, z písemky z matematiky jsem dostal nepěknou čtyřku. Táta říká, že pokud se nebudu matematiku líp učit, bude ze mě popelář. Popelářem být nechci, chtěl bych být novinářem nebo spisovatelem. Myslím si ale, že ani u jednoho povolání to není tak důležité.

I když rodiče mají pravdu, že si spočítat výplatu musím. Vůbec mi to nejde.

Neděle 31. října

S pár kamarády jsem se domluvil, že bychom mohli oživit v našem městě Halloween.

Samozřejmě šla i Valerie. Spousta lidí na nás v kostýmech hleděla jako na blázny. Náš učitel angličtiny na nás ale hleděl se zalíbením, a dokonce si nás vyfotil, s prázdnou jsme tedy domů nepřišli.

Pondělí 1.listopadu

Zatracená Chundelatá!

„Jelikož písemka na sčítání desetinných čísel dopadla špatně,“ řekla dnes ráno matikářka, „namátkou si vyberu jednoho z vás na zkoušení.“

Polkl jsem, když se na mě podívala.

„Kryštofe k tabuli,“ řekla najednou.

No, a koule byla na světě.

2.11.2016